personalista.com - 27. 07. 2022

Odpočatý zaměstnanec pracuje efektivněji, lépe se soustředí, je iniciativnější a je schopen i lépe řešit stresové situace. To vše vyplývá nejen z mnoha výzkumů, ale také z praxe. Pohled na dovolené se ale u jednotlivých firem stále liší. Některé jsou si dobře vědomy toho, že lepší prosperity docílí se zaměstnanci plnými sil a svým lidem vytvářejí k čerpání dovolené dobré podmínky. Pro jiné je oddych zaměstnanců, něco, co je jen povinnou součástí zákoníku práce a za nic až tak důležitého ho nepovažují. „Někteří manažeři si stále neuvědomují, že zaměstnávají lidi a ne stroje. A lidi odpočívat prostě potřebují. Pokud svým zaměstnancům neumožní vypadnout z pracovního kolečka a načerpat novou psychickou sílu pro další práci, pravděpodobně se jim to vrátí. Zaměstnanci si třeba prodlužují dovolenou nebo nezdůvodně vybírají sick days, protože si zkrátka potřebují odpočinout. V horším případě si dlouhodobý pracovní stres a napětí vyberou daň v podobě zdravotních potíží vedoucích třeba až k vyhoření,“ vysvětluje Hana Matějková Fabíková, manažerka společnosti SocioRating Institute, věnující se hodnocení sociálního prostředí ve firmách.

Rovnováha mezi pracovním a osobním životem je nezbytná

Naučit se oddělovat práci a soukromý život je jednou z nejdůležitějších dovedností. Pokud člověk dlouhodobě pracuje na úkor svého volného času a rodiny, je na nejlepší cestě, že se u něj projeví extrémní únava hraničící s vyhořením nebo pocitem naprostého zmaru z toho, co dělá. Pravidelný a důkladný odpočinek, a tedy i umožnění dostatečně dlouhé dovolené, je v tomto případě jedinou cestou, jak tomuto stavu předejít. „Pokud mají zaměstnanci čas na své soukromý a rodinu, a vedení chápe, že naplněním jejich života není jen chození do práce, velmi si toho váží a oceňují to. Mezi zaměstnanci panuje v tomto ohledu téměř stoprocentní shoda a jasně je to vidět i z odpovědí na otázky, kterými hodnotíme sociální prostředí ve firmě a tedy i to, jak management přistupuje k otázce dovolené, odpočinku nebo respektování pracovní doby. Je patrné, že mají-li zaměstnanci pocit, že jim zaměstnavatel umožňuje dostatečný odpočinek, vzrůstá ve firmě zároveň index inovativnosti. Jednoduše řečeno, odpočatí zaměstnanci svoji práci sami zlepšují a přicházejí s novinkami jak ji zefektivnit a tím automaticky zvyšují firmě zisk,” uvádí Hana Matějková Fabíková.

Podle zákoníku práce má zaměstnanec v průběhu kalendářního roku čerpat alespoň jednou dovolenou 2 týdny v kuse, tedy 14 kalendářních dní. Jde o velmi opodstatněný požadavek, protože regenerovat, čerpat síly a relaxovat začíná lidská psychika až po „vypnutí“ a odpojení se od každodenního stereotypu, což trvá zhruba 2-3 dny. Teprve potom jsme schopni si dovolenou začít náležitě užívat a také odpočívat.

Plánovat se musí nejen termín dovolené, ale i doba před a po ní Pokud má být volno skutečnou dobou, kdy nabereme síly, je potřeba naplánovat nejen termín dovolené, ale také čas před a po ní. Aby si člověk opravdu odpočinul, je důležité, aby příjemně naladěný na dovolenou už odjížděl a po návratu dostal ještě nějaký čas na „aklimatizaci a návrat do reálu“. Odjezd plný stresu, kdy místo balení kufrů řešíme pracovní emaily a ještě další 4 dny myslíme na práci, nemá s pohodou nic společného. Vede pouze k tomu, že se doba potřebná k úplnému odpojení od denních starostí a práce prodlouží a počáteční dny dovolené si prostě neužijeme. „Týden před dovolenou vnímá velká část zaměstnanců jako dobu opravdového pekla. Ti zodpovědní a ohleduplní se totiž snaží dodělat, co jde. Situace bývá podle našich zkušeností horší v malých a středních firmách, kde je zaměstnanců méně, mají kumulované funkce a tím i obtížnější zastupitelnost,“ říká Hana Matějková Fabíková. „Pomoc přitom bývá mnohdy jednoduchá. Stačí jen lépe a dříve naplánovat předání rozpracovaných úkolů a přestat v mnoha případech používat dovolenou jako strašáka. Dobře fungující firmu rozhodně nepoloží dvoutýdenní nepřítomnost klíčového pracovníka nebo vedení.“

Zaměstnanci, kteří se z dovolené vrátí, by měli mít alespoň 2-3 dny na to, aby se vrátili zpět do pracovního procesu a zorientovali se v tom, co se za dobu jejich nepřítomnosti událo. Zvláště u některých profesí s vysokou mírou stresu, jako jsou lékaři nebo telefonní operátoři, není možné takříkajíc skočit do práce rovnýma nohama. Je nutné, aby se mozek z režimu relaxace přepnul do pracovního modu. Snadno jinak může dojít k tomu, že zaměstnanec je sice po dovolené, ale už po týdnu práce má pocit, že žádnou neměl ani vloni.

„Potřeba odpočinku, a tedy i dovolené je velmi individuální záležitost. Někdo ji raději stráví houbařením a někdo pobytem v exotice. Pokud je ale člověk zvyklý mít každé léto dovolenou, odpočinout si a najednou mu to není umožněno, pravděpodobně se bude cítit víc unavený a vyčerpaný. Rozhodně mu pak nepomohou 2 dny volna k víkendu. Delší dovolenou v kuse, na které vás neruší šéf ani kolegové z práce prostě nic nenahradí. A odjet na ni jednou za rok je pro naše dobré fungování v práci po zbytek roku prostě nezbytné,“ uzavírá Hana Matějková Fabíková, manažerka společnosti SocioRating Institute, věnující se hodnocení sociálního prostředí ve firmách.