personalista.com - 19. 08. 2014

Výsledky ukazují, že zhruba tři pětiny pracujících (61 %) vyjadřují spokojenost se svým zaměstnáním, i když pouze pětina (19 %) se cítí být „velmi spokojena“. Názor přibližně tří z deseti ekonomicky aktivních (30 %) je na pomezí spokojenosti a nespokojenosti. Nespokojených je dlouhodobě menšina, aktuálně tento pocit ze svého zaměstnání vyjádřilo 9 % pracujících. Ve srovnání s loňským rokem klesl o 5 procentních bodů podíl spokojených pracujících , celkový podíl spokojených je tak srovnatelný jako v roce 2012. Podíl nespokojených zůstává v ekonomicky aktivní populaci dlouhodobě poměrně nízký a v žádném z šetření nepřesáhl úroveň jedné desetiny.

Z průzkumu vyplývá, že vyšší úroveň spokojenosti byla zaznamenána u podnikatelů a živnostníků, kteří pracují jako samostatně výdělečně činné osoby, a u vedoucích a vyšších odborných pracovníků. Ve srovnání s těmito skupinami se u ostatních zaměstnanců výrazně snižuje podíl „velmi spokojených“, a naopak roste podíl ve skupině „napůl spokojených“ a objevuje se zde také určitá část nespokojených.

Tato tendence se pak dále stupňuje jak u kvalifikovaných dělníků, tak u ostatních nekvalifikovaných dělníků. Podíl spokojených pracujících roste spolu se stupněm dosaženého vzdělání, větší podíl spokojených najdeme také mezi obyvateli Prahy. Naopak mezi muži a ženami žádné statisticky významné rozdíly nejsou.

Vztahy na pracovišti jsou celkem necelými třemi čtvrtinami pracujících (72 %) hodnoceny kladně: 25 procent dotázaných považuje atmosféru na pracovišti za přátelskou až důvěrnou, podle 47 procent vztahy na pracovišti charakterizuje dobrá spolupráce, i když bez zvláštní osobní blízkosti. Jako chladné či případně napjaté a konfliktní vnímá klima na pracovišti přibližně pětina ekonomicky aktivních (21 %).

Ve srovnání s loňským šetřením došlo k poklesu podílu ekonomicky aktivních, kteří atmosféru na pracovišti vnímají jako přátelskou až důvěrnou (pokles o 6 procentních bodů z 31 % na 25 %), a naopak došlo k nárůstu dotázaných považujících vztahy na svém pracovišti za chladné (nárůst o 7 procentních bodů).

Respondenti dále odpovídali na otázku, jak hodnotí přiměřenost finančního ohodnocení za práci, kterou vykonávají . Tři pětiny pracujících (60 %) se domnívají, že jejich měsíční příjem je menší, než by si zasloužili, z toho 19 procent dotázaných má za to, že je dokonce mnohem menší, než by bylo adekvátní. O přiměřenosti finančního ohodnocení jsou naopak přesvědčeny necelé dvě pětiny pracujících (37 %).

Oproti předcházejícímu šetření vzrostl podíl ekonomicky aktivních, kteří mají za to, že jsou mnohem méně finančně ohodnoceni, než by si zasloužili (nárůst o 5 procentních bodů), aktuální situace je tak srovnatelná s roky 2012, 2011 i rokem 2005 a je výrazně příznivější, než na konci 90. let, kdy se nedostatečně ohodnoceny cítily být přibližně dvě třetiny pracujících.

Z průzkumu vyplývá, že výši svého výdělku nejčastěji pokládají za odpovídající jak vedoucí pracovníci a vyšší odborníci, tak podnikatelé a živnostníci. U ostatních zaměstnanců a především u dělníků naopak pozorujeme vyšší podíly respondentů, kteří jsou toho názoru, že jejich finanční ohodnocení není adekvátní.

Mnohem méně zaplaceny, než si zaslouží, se častěji cítí ženy (tuto odpověď zvolilo 23 % žen a 16 % mužů), naopak lidé s vysokoškolským stupněm dosaženého vzdělání častěji svoji odměnu za práci hodnotí jako adekvátní.

O změně zaměstnání aktuálně uvažuje asi desetina pracujících (10 %), 86 procent dotázaných naopak hodlá setrvat ve stávajícím zaměstnání . Podíl pracujících, kteří uvažují o změně zaměstnání, se oproti roku 2012 nezměnil. Za sledované časové období představuje jediné výraznější vychýlení rok 2008, kdy změnu zaměstnání plánovalo 16 procent dotázaných.

Odchod ze svého zaměstnání častěji zvažují mladí lidé ve věku do 29 let a dále pracující nad 60 let, u kterých se ale pravděpodobně většinou jedná o odchod do důchodu. Nejméně často naopak odchod ze zaměstnání zvažují pracující ve věku od 45 do 60 let. Podíl pracovníků, kteří zvažují odchod ze svého zaměstnání, klesá s rostoucím příjmem. Úvahy o odchodu se zaměstnání častěji připustily ženy.

Ztráty práce se obává zhruba pětina dotázaných (20 %), podle nichž je takováto událost v jejich případě velmi nebo spíše pravděpodobná. Přibližně polovina (48 %) naopak považuje možnost, že by přišli o své pracovní uplatnění, za spíše nepravděpodobnou a 15 procent ekonomicky aktivních je si svou pracovní pozicí zcela jisto.

Oproti roku 2013 nedošlo v hodnocení jistoty vlastního zaměstnání k žádným významným změnám a aktuální výsledky jsou rovněž srovnatelné s těmi z roku 2012 a v podílu pracujících, kteří označili ztrátu svého zaměstnání za pravděpodobnou i s rokem 2011. Rok 2009 naopak znamenal určitý zlom, kdy vlivem ekonomické krize obavy ze ztráty zaměstnání narostly a výrazně se změnil rovněž pohled veřejnosti na nezaměstnanost.

Detailnější analýza dat ukazuje, že ztrátu zaměstnání pokládají statisticky významně častěji za pravděpodobnou lidé s nižším stupněm dosaženého vzdělání, z nižších příjmových kategorií a pracující nad 60 let věku. Méně pravděpodobná se ztráta zaměstnání jeví podnikatelům a osobám samostatně výdělečně činným.

Průzkum byl proveden u obyvatelstva ČR ve věku od 15 let, počet dotázaných byl 1049.