personalista.com - 14. 04. 2021

Pokud člověk kupuje nemovitost, chce si ohlídat především právní rizika spojená s budoucím vlastnictvím. Tento závěr přináší průzkum společnosti MyNEMO Report, který sledoval největší potenciální problémy při pořizování nemovitostí. Lidé v šetření nejčastěji uváděli, že by si z možných rizik prověřili hrozbu omezení jejich vlastnického práva po koupi nemovitosti. Odpovědělo tak 84 procent z celkových 499 respondentů. Jen o jeden a půl procentního bodu méně uvedlo, že by si zjistili vše o rizicích exekuce či insolvence u prodávajícího.

Čtyři pětiny dotázaných by podle průzkumu důkladně prověřily, zda je prodávající skutečným vlastníkem dané nemovitosti. Stejné množství by pak řešilo, jestli technický stav budovy odpovídá sděleným skutečnostem. Naopak více než třetina lidí uvedla, že by neřešila hrozbu zvýhodnění prodávajícího realitní kanceláří. Tímto problémem by se zabývalo nejméně respondentů, jen 62,5 procenta z nich. Stejné množství by pak věnovalo pozornost zvýšenému riziku povodní v oblasti, kde se nemovitost nachází. Tato hrozba se přitom týká čtvrtiny adres v Česku, které spadají do zón nízkého, středního nebo vysokého rizika výskytu povodní či záplav.

„Pokud se jedná o nejrizikovější povodňové zóny, pojišťovny v nich mohou nemovitosti odmítnout pojistit, což je zásadní překážkou například pro poskytnutí hypotéky. U méně rizikovějších povodňových zón pak může být pojištění dražší. Lidé si toto riziko v některých lokalitách, zejména ve větších městech, častokrát ani neuvědomují,“ říká Jan Záhora ze společnosti MyNEMO Report, která poskytuje ucelené informace o rizicích nemovitostí včetně nebezpečí povodní. Obecně přitom platí, že s rostoucí velikostí obce klesá ochota právě riziko povodní zohledňovat. Nejvíce ho tak řeší lidé v obcích do tisíce obyvatel.

Výsledky průzkumu také ukázaly, že právní otázky spojené s vlastnictvím či jeho omezením nebo s exekucemi a insolvencemi by nejčastěji řešili lidé ve středním věku, přesněji mezi 45 a 59 lety. Naopak výrazně nižší zájem tato rizika vyvolávají u nejmladší skupiny dospělých respondentů do 30 let. Tato část populace by se – na rozdíl právě od střední generace – nejvíce zaměřila především na technický stav budovy. Zároveň by je zajímalo, zda budou moci nemovitost využít k zamýšlenému záměru.

„U střední generace pozorujeme větší nedůvěru k právním otázkám. Souvisí to často s tím, že s nákupem nemovitosti již mají zkušenost z minulosti. Případně ze svého okolí vědí, co všechno se může přihodit. Naopak mladší lidé se zaměřují v první řadě na čistě praktické a zjevné problémy. Opět to lze odvodit z jejich dosavadních zkušeností. Pokud doposud žádnou nemovitost nevlastnili, řešili spíše věci, jako je technický stav. Naopak u právních rizik někdy nemusejí vědět, jaké budou mít ve finále dopady,“ hodnotí Jan Záhora.

Výrazně se také lišil zájem o jednotlivá rizika z hlediska vzdělání. Zatímco absolventi vysokých škol by většinu problémů zohledňovali ve zhruba devíti z deseti případů, u lidí bez maturity byl procentuální podíl zpravidla jen okolo 70 procent. „Propastný rozdíl jsme zaznamenali zejména u rizika, že nemovitost nebude možné využít k realizaci původně zamýšleného záměru, například ke stavbě vysněného rodinného domu. V nejvzdělanější skupině by tuto věc zohledňovalo 85 procent respondentů, na opačném konci to bylo jen lehce přes 60 procent. Jedná se o dobrý příklad toho, že řada lidí ani netuší, jaké problémy mohou při koupi a následném využití nemovitosti nastat. Případně neví, jak je řešit. Právě možnost využití nemovitosti k původně zamýšlenému záměru do méně známých rizik určitě patří,“ uzavírá Jan Záhora.