personalista.com - 24. 03. 2020

Práce z domova se týká především kancelářských pracovníků, jejichž profese je založena hlavně na práci s počítačem a kde telefon či internet jsou jejich základní pracovní pomůckou. „Takzvaný home office je především benefitem, tedy výhodou, kterou zaměstnavatelé mohou, ale nemusí svým zaměstnancům poskytovat. Je vhodný pro vyzrálé osobnosti, které toho nebudou zneužívat, odevzdají svou práci včas a ve stoprocentní kvalitě. Budou tedy i z domova stejně platnými členy pracovního týmu, jako kdyby byli s kolegy na pracovišti,“ zdůrazňuje Klára Hnátová, zástupkyně ředitele personálního sektoru společnosti Ekospol.

Home office je mnohem náročnější, než kdyby byl zaměstnanec na svém pracovišti, protože vyžaduje obrovskou sebekázeň a disciplínu. Bez toho by se pracovník v domácím prostředí nechával rušit vnějšími podněty, kterých má doma nesrovnatelně víc než na pracovišti. V první řadě jsou členové domácnosti, pak následují domácí mazlíčci, kteří se dožadují pozornosti, a dalším rušivým prvkem je také puštěný televizor nebo rozhlasový přijímač. To všechno pracovníka rozptyluje a – aniž by si to možná uvědomoval – omezuje se tím jeho schopnost soustředit se na konkrétní pracovní úkol. Ten, kdo se dostane do situace, že pracuje z domova vůbec poprvé v životě, by si měl uvědomit, že pro úspěšné zvládnutí home office se neobejde bez dodržování těchto zásad:

1. Práce musí mít pevný řád. To znamená, že i doma se zaměstnanec připraví na osmihodinový pracovní den stejně, jako kdyby měl skutečně odejít „do práce“ – počínaje budíkem zvonícím v obvyklém čase, přes ranní hygienu, kancelářské oblečení a snídani. Není samozřejmě nutné sedět doma v obleku s kravatou nebo v kostýmku, ale zapomeňte na tepláky nebo dokonce na „pyžámkový den“. Kancelářské oblečení vám totiž bude neustále připomínat, že jste v práci a díky tomu omezíte nutkání občas si od práce odskakovat kvůli různým maličkostem.

2. Vhodné pracovní místo. Velkou výhodu mají ti, kdo mají doma svou pracovnu nebo se mohou uchýlit aspoň do místnosti oddělené od ostatních bytových prostor. Pokud nemají možnost pracovat v samostatné místnosti, nezbývá než si v domácnosti prosadit aspoň pracovní kout co nejvíce oddělený od zbývajících členů rodiny. Ti musí v této situaci respektovat, že tatínek či maminka sice právě sedí s nimi doma, ale ve skutečnosti jsou v práci. A že se budou své pracovní náplni věnovat po celých osm hodin, protože jinak by museli zoufale honit resty po nocích, což by rodině uškodilo víc, než když bude domácího pracovníka přes den respektovat. V příliš malém bytě se pracovníkovi vyplatí zavést osvědčenou zásadu: „Nemluvte na mě, dokud já sám/sama nezačnu.“

3. Pracovní režim. Každý den – vždy na začátku pracovní doby – si nejprve sepište seznam denních pracovních úkolů. Pak si průběžně odškrtávejte jejich splnění. Mezi pracovní úkoly nepatří nic, co obvykle neděláte ani na svém pracovišti – tedy např. dát prádlo do pračky, vyžehlit, vytřít podlahu, vyluxovat byt, pověsit poličku na zeď nebo opravit rozbitý zámek apod. To všechno jsou záležitosti, kterým se musíte věnovat až po skončení pracovní doby. Stejně jako byste se jim věnovali kterýkoliv jiný den po návratu „z práce“.

Pokud si výše uvedené zásady neosvojíte a nebudete důsledně oddělovat pracovní část dne od té soukromé, přestane pro vás být home office benefitem a stanete se spíš trestem. A nezapomeňte: na oběd máte obvyklou půlhodinu, stejně jako kdybyste byli v práci.