Ve firmách se tenhle rozpor projevuje velmi ostře. Rozhodnutí, která v tomto období vznikají, nebývají výsledkem klidné analýzy reality, ale spíše reakcí na tlak očekávání. Od sebe, od okolí i od kalendáře.

„Začátek roku svádí k tomu myslet si, že když otočíme list, automaticky se změní i realita. Jenže firma nefunguje podle kalendáře. Funguje podle procesů, lidí a čísel. A ty se prvního ledna samy od sebe nepřepíšou,“ říká Jiří Jemelka, zakladatel a jednatel JPF Czech.

Přeceněná energie a podceněná realita

Po svátcích mají majitelé firem často pocit, že jsou odpočatí a připravení na zásadní kroky. Ve skutečnosti je to ale spíš krátkodobý mentální reset než dlouhodobá kapacita ke změně. Tělo i hlava se teprve vracejí do provozu, týmy se znovu sehrávají a data za minulý rok ještě nejsou kompletní.

„Majitel má po Vánocích pocit, že má novou energii. Firma ji ale většinou ještě nemá. A rozhodovat za firmu v okamžiku, kdy na to nemá kapacitu, je riziko,“ upozorňuje Jemelka.

Právě v této fázi vznikají rozhodnutí typu rychlá reorganizace, změna strategie nebo personální zásahy bez hlubší přípravy. Ne proto, že by dávaly smysl, ale proto, že se očekává akce. Něco se přece musí stát. Jenže tlak na rychlost je v rozporu s kvalitou rozhodování. „Chuť něco změnit není totéž jako být na změnu připravený,“ dodává.

Plány nejsou řízení

Začátek roku je plný plánů, prezentací a ambiciózních cílů. Problém nastává ve chvíli, kdy se plán zamění za řízení. Mnoho firem má v lednu jasno v tom, kam chce dojít, ale už méně v tom, jakým způsobem se tam reálně dostane a kdo za co ponese odpovědnost.

„Plán je hezký dokument. Řízení je každodenní práce. Pokud mezi tím není most, firma se nikam neposune,“ říká Jemelka.

Bez přenesení plánů do konkrétních kroků, měřitelných ukazatelů a pravidelné kontroly zůstávají cíle jen dobře míněným přáním. Skutečné řízení firmy začíná až tam, kde končí inspirativní řeči a nastupuje disciplína. „Rozdíl mezi funkční a nefunkční firmou většinou není v ambicích, ale v důslednosti,“ shrnuje.

Rozhodování pod tlakem očekávání

Leden je také obdobím, kdy majitelé firem cítí potřebu ukázat směr. Sobě i ostatním. Jenže rozhodnutí dělaná proto, aby byla vidět aktivita, bývají nebezpečná. Často nejsou opřená o data, ale o emoce a pocit, že něco musí přijít hned.

„Nejhorší rozhodnutí jsou ta, která děláme jen proto, aby bylo vidět, že něco děláme,“ říká Jemelka.

Z praxe interim managementu vyplývá, že mnoho problémů, které firmy řeší na jaře, má kořeny právě v unáhlených lednových krocích. Špatně nastavené priority, přeceněné kapacity týmu nebo změny, na které firma nebyla připravená.

Kdy je tedy správný čas

To neznamená, že by se na začátku roku nemělo přemýšlet. Naopak. Leden je ideální pro pojmenování reality, pojmenování slabých míst a sběr dat. Ne pro definitivní verdikty.

„Leden je dobrý na to zastavit se a podívat se pravdě do očí. Ne na to dělat velké řezy,“ říká Jemelka.

Zkušené firmy si dávají čas. Sledují vývoj prvních měsíců, pracují s reálnými čísly a teprve poté přistupují k zásadním rozhodnutím. Ne proto, že by byly pomalé, ale proto, že chápou rozdíl mezi pohybem a skutečným posunem.

„Skutečné řízení firmy nezačíná nadšením. Začíná schopností vydržet a pracovat s realitou,“ uzavírá Jiří Jemelka.

Začátek roku není špatný proto, že by nepřinášel nové impulzy. Je špatný tehdy, když se zamění pocit nového startu za skutečnou připravenost. A právě v tom spočívá nejčastější chyba, kterou firmy opakují znovu a znovu.