personalista.com - 25. 07. 2019

„Bohužel v dnešním uspěchaném světě je dlouhodobý či chronický stres poměrně bežná záležitost. A proto se snažíme našim advokátům vytvořit takové podmínky, aby jej mohli kompenzovat jinými aktivitami, než prací. A jak z průzkumu vyplývá, největším stresorem na pracovišti je nadměrné pracovní zatížení (uvádí ho 40 % respondentů).To je i v naší profesi skutečně někdy enormní, ale snažíme se, aby nebylo dlouhodobé a nepřecházelo v stres chronický. A je nám jasné, že se každodenním stresorům nemůžeme vyhnout definitivně. Je proto potřeba naučit se jim odolávat a hned nepodlehnout panice“, říká Erwin Hanslik, vedoucí partner advokátní kanceláře Taylor Wessing Česká republika.

Jako druhý stresor se umístila zbytečná práce. Takto se vyjádřilo více než 39 % respondentů. „Přiznám se, že mě několik publikací o zbytečné práci již donutilo se zabývat i tím, jak advokáti na různých pozicích přemýšlejí. A domnívám se, že je klíčové odhalit, zda svou práci vnímají vždycky jako smysluplnou. Průzkum dokazuje, že je ještě co zlepšovat v přístupu jak ke svým podřízeným, tak především v týmech, ve kterých často, napříč profesemi, lidé pracují“, dodává Hanslik. Na třetím místě se umístil stresor nízkého platového ohodnocení. Označilo jej 35 % dotazovaných. Jako další stresory byly uvedeny časově náročná práce, konflikty se spolupracovníky, problémy v kolektivu (29 %) a nedostatek empatie od nadřízených (19 %).Jako nejméně vyskytující se stresor se objevilo obtěžování na pracovišti ( 5,3 %). Respondenti měli v tomto případě možnost uvést více odpovědí.

Jako další z otázek se pak nabízela ta, která se dotazovala, zda se lidé pokusili pracovnímu stresu nějak čelit. Odpovídali pouze ti respondenti, kteří se se stresem již setkali. 76 % z nich však věcem nechali volný průběh a neudělali žádný pokus o jeho odstranění. Téměř 24 % se pokusilo najít řešení. Z této skupiny se nejvíce lidé snažili více komunikovat s nadřízeným a nebo v týmu, přinášeli návrhy na řešení. Někteří začali relaxovat, meditovat a snažili se o sebeuklidnění. Část z nich volila výpověď a změnu zaměstnání jako jediné možné řešení.

Z průzkumu vyplývá, že lidé neumějí se stresem příliš pracovat a mnoho z nich se nechá stresem takzvaně „doběhnout“. Podle některých zdrojů stres vadí více mužům, přestože většina z nich jej považuje za nedílnou součást své práce. Každý ho ale zvládá jinak a i zde může dojít k překročení únosné hranice. A Hanslik dodává: „Protože většina z nás zažívá nejvíce stresu v práci, myslím si, že nejdůležitější je zachovat si chladnou hlavu a stále uvažovat racionálně. A také vyhýbat se lidem, kteří přenášejí stres na ostatní a nenechat se zahltit chaosem. Je nutné si také uvědomit, že se nemůžeme zavděčit každému. A když se něco nepodaří, nepropadat panice a nezveličovat zbytečně své chyby.“