personalista.com - 19. 02. 2010

V lednu tohoto roku se rozběhla debata vyvolaná dalším návrhem Ministerstva práce ČR na zpřísnění legislativy pro agentury práce. Vyšel mj. i článek v MFDnes a IDnes.cz redaktorů Pavla P. Novotného a Jana Sůry s titulkem „Z pracovních agentur se stávají otrokáři. Odměňováni jsou pokutami.“. V jeho závěru jsou citováni dva zástupci agentur práce. Luboš Rejchrt z nadnárodní agentury práce Grafton Recruitment s.r.o., šéf Asociace poskytovatelů personálních služeb. Podle něj jsou sice vyšší poplatky a pravidlo povinného přezkušování drsné, ale přispějí k pročištění trhu od problematických a často podvodných agentur. Menší agentury naopak nová pravidla považují za diskriminační. Jako zástupce je uveden Radovan Burkovič z ostravské agentury JOB-centrum : „Ministerstvo práce namísto důsledných kontrol stále jen vymýšlí další legislativní a finanční překážky pro naše fungování," namítá. Vzhledem k předchozímu účelovému textu to vypadá, jakoby bránil podvodníky a otrokáře. Opak je však pravdou. Snížení počtu agentur práce díky legislativním překážkám přispívá k vytváření monopolu. Biti budou samozřejmě zaměstnanci agentur práce a firmy, protože ti všichni jako zákazníci agentur práce doplatí na ztrátu konkurenčního prostředí.

Nazývat agentury práce otrokáři musí nutně urazit zaměstnance všech 2.196 agentur práce. Opravdu je otrokářem guvernér České národní banky, generální ředitel Dopravního podniku Ostrava, generální ředitel stavebního kolosu Skanska či generální ředitel Komerční banky ? Ano, i tyto firmy a instituce díky nesmyslnému znění Zákona o zaměstnanosti a Zákoníku práce již šest let mají licenci jako agentury práce. Polovina všech agentur práce je totiž agenturami práce z donucení špatnou legislativou.

Nazývat agentury práce otrokáři musí nutně urazit všech 2.196 odborných zástupců agentur práce, kteří jsou garanty jejich činnosti. Aby obdrželi licenci, museli ministerstvu doložit ukončené středoškolské vzdělání, čistý trestní rejstřík a minimálně 5 let praxe v personální práci. Vysokoškoláci ukončené VŠ studium, čistý trestní rejstřík a minimálně 2 roky praxe v personální práci. Obojí pak dle zákona nově od roku 2009 prošli prověrkou Ministerstva vnitra ČR, že udělení licence nepředstavuje bezpečnostní riziko pro Českou republiku. Tak vypadá otrokář ?

Tvrzení o neodbornosti agentur práce ze strany ministerstva práce je rovněž nesmysl. Jestliže odborným zástupce agentury práce musí splnit výše uvedené, tak je to poplivání znalostí a zkušeností těchto lidí, o školství ČR nemluvě. V čem chce ministerstvo tyhle lidi zkoušet ? A z čeho ty, kteří jsou v oboru 10 a více let?

Stát má dnes na agentury práce spoustu účinných pák. Ministerstvo práce (vydávání licencí a kontroly plnění podmínek), Úřady práce (uzavírání smluv, diskriminace), Inspekci práce (průběh zaměstnávání), Finanční úřady (vyplácení mezd, náhrad, daně), Správy sociálního zabezpečení (odvody pojistného) a 11 zdravotních pojišťoven (zdravotní pojištění). Tedy zástupy institucí a úředníků, kteří mohou agentury práce kontrolovat. Podle článku udělala Inspekce práce v celé ČR za rok jen 85 kontrol, tedy průměrně 7 měsíčně. Z 2.196 agentur práce zkontrolovala jen necelá 4%. V 58 případech udělila pokutu, to jsou necelá 3% všech agentur práce. Podle ministerstva práce to jsou problémy přímo obludné a musíme nově zavést každoroční přezkušování zástupců agentur práce. Jak by se pak mělo vyjadřovat ministerstvo dopravy, když policie denně pokutuje tisíce řidičů ?

Pokuty, které může stát udělovat, nejsou vůbec směšné. Už jen průměr uvedený v článku je skoro 31 tisíc. Směšné jsou naopak důvody v zákoně, pro které jsou udělovány. Třeba za neodevzdání přehledu o počtu osob zaměstnaných za loňský rok agenturou práce, tedy statistického formuláře formátu A4. Pokud zmíněný statistický přehled neodevzdáte opakovaně, zahájí s Vámi ministerstvo správní řízení o odebrání licence. To však nijak neochraňuje zaměstnance agentur práce před podvodnými agenturami. V zákoně o zaměstnanosti je stanovena jen horní výše pokut ve statisících a milionech. Výška závisí na libovůli kontrolora (mimochodem ideální korupční prostředí). Takže pokuty existují a hrozba ztráty licence také. Jen se zaměřují naprosto „mimo mísu“.

Agentury nehřeší tím, že vyplácejí lidem méně než mají kmenoví zaměstnanci firem. Odpovědnost za to leží dle Zákona o zaměstnanosti na objednávají firmě. Buď přizná agentuře, co dává svým lidem, nebo nepřizná aby ušetřila. A jak to má agentura práce zkontrolovat ? Zákon ji k tomu žádný nástroj nedává. Musí se spoléhat na čest objednávající firmy. Inspekce práce by měla provést kontrolu tzv. srovnatelného zaměstnance a zjistit, zda agenturní pracovníci berou tolik, co sami kmenoví zaměstnanci. Tolik, co např. říká kolektivní smlouva. A pokud to firma ve smlouvě s agenturou práce nepřiznala, pak firmu tvrdě pokutovat. Firma následně musí dle zákona rozdíl doplatit agentuře a ta jej vyplatí svým agenturním zaměstnancům. To je pravda podle práva už 6 let. Zde by mohli aktivněji zapracovat i odboráři, když tvrdí, že agentury práce mají dumpingové ceny. Agentury práce nejsou otrokáři.

Výplaty náhrad mzdy místo mzdy agenturním pracovníkům jsou buď v souladu se Zákoníkem práce a Zákonem o dani z příjmu nebo ne. To musí posoudit Inspekce práce a Finanční úřad. Nelze psát o jednom případu a tvrzení postavit tak, že je to špatně a agentury lidi okrádají. Je nutno zjistit pracovní zařazení, pak zda není porušován Zákoník práce v části o Minimálních mzdových tarifech a za co dostává náhrady. Pokud třeba jezdíte v práci vlastním vozidlem a najedete denně 100 km, tak jen na náhradách za benzín a opotřebení dostane legálně skoro 12 tisíc korun.

Tvrzení o pracovních smlouvách nutících lidi dělat všechno možné je další nesmysl. Tak tvrdý Zákoník práce, jako máme my, nemá v EU nikdo. Podle něj přeřazení člověka na jinou práci, než je v pracovní smlouvě, není bez jeho souhlasu možné. A pokud nesouhlasí, musí mu agentura vyplácet prostoje ve výši jeho průměrné mzdy. Protože se jedná o překážku v práci na straně zaměstnavatele.

Nevyplácení příplatků ke mzdě např. za noční práci, víkendy či práci přesčas je opět důvod ke kontrole z Inspekce práce. Tato věc je lehce zjistitelná z každého docházkového listu nebo píchačky. Zákoník práce přímo příplatky vyjmenovává a jsou u zaměstnanců s pracovní smlouvou povinné. Pokud je agenturní zaměstnanec zaměstnán na Dohodu o pracovní činnosti, tam ne. Tam jsou věcí dohody.

Pozdní zasílání výplat je věcí zaměstnance. Má dle Zákoníku práce možnost dát výpověď či ihned to nahlásit Úřadu práce. Ten kromě kontroly může ve spolupráci se zaměstnancem navrhnout agenturu práce do insolvenčního řízení. Což není žádná legrace a majitelé tak mohou o svou agenturu přijít.

Agentury práce nejsou žádnými otrokáři. Jejich práce je dnes naopak přeregulována Zákonem o zaměstnanosti, Zákoníkem práce, omezenými tříletými licencemi s opakujícími se desetitisícovými poplatky za ně a zástupy kontrolních orgánů státu. Ministerstvo práce chce poplatky agenturám práce zvýšit a regulaci doplnit ještě povinným každoročním přezkušováním odborných zástupců za pakatel, dvacet tisíc korun. Kdo v tomto kontextu vychází jako otrokář odírající svého nevolníka ?

Ing. Radovan Burkovič JOB-centrum Ostrava, s.r.o.