personalista.com - 29. 09. 2024

„Zatímco během tichého odcházení (quiet qiuitting) pracuje zaměstnanec jen do výše svého platu, při hlasitém ukončení spolupráce se zaměstnavatelem dává odcházející pracovník nezřídka veřejně najevo, v čem ho zaměstnavatel zklamal a jaké pocity si z toho odnáší. Přičemž se nedrží zpátky. Na mušku si může brát šéfa, vedení, kolegy, ale i jednotlivé projekty a strategii firmy. A občas dojde na ostrá slova i z druhé strany," říká Tomáš Pavlíček z pracovního portálu Prace.cz.

„Nepomlouvat minulého zaměstnavatele je rada, která se doporučuje tak nějak univerzálně. Hlasitý odchod je přitom v přímém rozporu s tímto doporučením, ke kterému jsou určité důvody. Jednak je zde otázka etiky – haněný subjekt, ať už jsou to jednotlivci nebo celá organizace, se většinou nemohou nařčením ve stejném rozsahu bránit. A v málokterém konfliktu je pravda čistě na jedné straně," říká Tereza Rabi z Atmoskop.cz a dodává: „A za druhé – zaměstnanec vylévající si hlasitě srdce nebude působit pro další zaměstnavatele zrovna přitažlivě. Co když ho v nové firmě také někdo nebo něco rozzlobí? Pak se nejspíš opět nebude ve zveřejňování své nespokojenosti držet zpátky."

Jenže nic není jen černé nebo bílé

Málokdo se uchýlí k očerňování svého zaměstnavatele bez vážné příčiny. Většina lidí k němu sáhne ve chvíli, kdy se cítí v koncích a kdy má pocit, že už vyčerpal všechny možnosti, jak se s firmou dohodnout. Bývá to situace, kdy za sebou mají obě strany několik drobnějších konfliktů, jež nedopadly zrovna ve prospěch zaměstnance. V pozadí může stát kde co, od bossingu či šikany ke stupňujícímu se tlaku na výsledky. Napětí plynoucí z takového nastavení jednoho dne vyhřezne na povrch formou veřejných stížností na firmu.

Může se za tím také skrývat snaha frustrovaného zaměstnance zpřetrhat všechna pouta s firmou, která ho zklamala a se kterou chce znemožnit další spolupráci právě šířením jejího špatného hodnocení. Zkrátka pálí za sebou mosty.

Prevence hlasitého odchodu

„Hlasitý odchod je tedy vyhroceným výsledkem vztahu, který mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem přestal fungovat. To není stav výhodný ani pro jednu stranu. Lepší než bouchat za sebou hlasitě dveřmi, je proto snažit se takové situaci předcházet," doporučuje Tomáš Pavlíček z pracovního portálu Prace.cz.

Dříve, než někam nastoupíte, prověřte si pořádně zaměstnavatele. Zavolejte známým, kteří pro něj pracovali, a přeptejte se. Pokud je nemáte, podívejte se na Atmoskop.cz, kde hodnotí firmy současní i bývalí zaměstnanci. Ti na konto zaměstnavatele píší svá pro a proti. Jestliže se v jejich recenzích často objevuje nějaká slabina, rozmyslete si, jestli jste ochotni toto mínus zaměstnavatele akceptovat.

Firmy se také liší svým založením, a tím i firemní kulturou. Někde dbají na work-life balance, jinde jedou spíš na výkon, který ale také umějí ocenit. Záleží, co vyhovuje zrovna vám.

Po cílech a náplni práce byste se měli co nejvíce pídit už při samotném pohovoru. Třeba zjistíte, že „postavit" marketingové oddělení s jedním copywriterem a grafikem na půl úvazku není splnitelný cíl, který ale po vás bude někdo vyžadovat.

Jakožto zaměstnanci pečlivě zvažujte, jaké úkoly a projekty vezmete a jaké odmítnete. Jestliže naslibujete všechno všem, budete se brzy nejspíš hroutit. Je třeba pracovat „udržitelně", tedy tak, abyste vydrželi v tomto pracovním tempu dlouhodobě, ideálně několik let.

„Cítíte-li v práci s čímkoliv nespokojenost, řešte to včas. Nenechte si problém přerůst přes hlavu, ale informujte o něm nadřízeného. Ve správně fungující firmě by se vašimi požadavky měli zabývat. Alespoň nějaké řešení by mělo přijít během několika týdnů, u složitějších věcí nanejvýš měsíců," radí Tomáš Pavlíček z pracovního portálu Prace.cz.

„Pokud se vašimi problémy nikdo nehodlá zabývat nebo nápravu jen slibuje, ale bez výsledků, zvažte svoje setrvání ve firmě. A odejděte dřív, než vám bouchnou saze a budete chtít svůj problém vykřičet do světa," doporučuje Tereza Rabi z Atmoskop.cz.