personalista.com - 11. 12. 2009

Jedním z hlavních témat semináře byly předpoklady úspěšného koučování, mezi něž dle profesora Clutterbucka patří vedle víry v potenciál koučovaného i schopnost kouče vydržet nemluvit a neudílet rady, ale pouze klást vhodné otázky. „Tato dovednost - na první pohled možná nenápadná - je při koučování jedna z nejtěžších,“ uvedl profesor Clutterbuck. „Jde o to překonat tendenci sdělovat svůj názor, zůstat zticha a vytvořit prostor pro klientovo hluboké přemýšlení. A právě to je smyslem koučování - zaměřovat pozornost koučovaného a pomáhat mu třídit si myšlenky a nacházet sám řešení na danou problematiku,“ dodal. Víru kouče v potenciál koučovaného pak ilustroval na známém příběhu My fair Lady, kdy profesor Higgins udělá z květinářky dámu už "jenom" tím, že on sám v ní tu dámu vidí (i když její projevy chování tomu zatím neodpovídají). Ten, kdo se k ostatním chová jako ke schopným a samostatným jedincům, rozvíjí tím jejich schopnosti a potenciál. A to platí samozřejmě i naopak.

K základním předpokladům úspěchu bezpochyby patří i připravenost koučovaných. Ti musí být jednak seznámeni s principy a postupem koučování, jeho možnostmi i mezemi, jednak sami schopni sebeanalýzy po jednolivých koučovacíh rozhovorech. Toto téma je pro Českou republiku velmi aktuální, neboť právě přípravě koučovaných se u nás obvykle nevěnuje dostatečná pozornost, a tím je efekt celého koučování ohrožen. „Koučování vyžaduje připravenost a ochotu obou stran - koučů i koučovaných. Pokud chybí připravenost koučovaných, tak je to, jako když tančíme, ale jen jedna strana zná taneční kroky,“ komentoval profesor Clutterbuck.  

Pro dosažení opravdového efektu koučinku je kromě vhodného výběru kouče nutné  v organizaci zákazníka zavést i tzv. koučovací kulturu, za jejíž hlavní rysy a procesy profesor Clutterbuck považuje:

- programy koučinku a mentoringu jsou provázány s klíčovými tématy zákazníka,  
- probíhá následná podpora koučování ve smyslu přenosu dovedností do praxe,  
- někteří manažeři a HR mají potřebné znalosti a dovednosti z mentoringu a koučinku.  
 
Závěrečná část semináře na téma „7 rozhovorů v jednom“ byla účastníky hodnocena jako jedna z nejzajímavějších. Profesor Clutterbuck v této části rozebíral fáze efektivního koučovacího rozhovoru. Nejedná se pouze o jeden dialog mezi koučem a koučovaným, nýbrž o celou sérii rozhovorů, k nimž vedle přípravných dialogů a samotného koučovacího rozhovoru patří i následná zpětná vazba a sebereflexe. Efektivní koučink by měl správně zahrnout celkem sedm rozhovorů.

 
Účastníci měli mimo jiné možnost dozvědět se i řadu zajímavostí o situaci koučování ve Velké Británii, a tím se seznámit s trendy, které jsou v České republice někdy teprve „v plenkách“. Jde především o standardy koučování, systémy akreditace koučů či supervize koučů a mentorů. Bylo zajímavé vnímat rozdíl mezi situací u nás, kdy se v organizacích zvažuje, zda koučování vůbec zavádět, co to vlastně je a jak to probíhá, a situací ve Velké Británii, kde se již koučink představuje zcela etablovanou metodu rozvoje lidského potenciálu a dochází k rozvoji efektivních metod a přístupů.  

Profesor David Clutterbuck patří k čelním osobnostem světového koučinku. V oblasti manažerského vzdělávání působí již více než 30 let a mezi jeho spolupracovníky a partnery patří špičky světového byznysu. Je jedním ze zakladatelů organizace EMCC a autorem stovek článků a téměř 50 publikací o rozvoji lidských zdrojů a vzdělávacích programech pro kouče a mentory, které jsou překládány do desítek světových jazyků. Realizoval řadu úspěšných koučovacích programů v mnoha světových organizacích jako například Standard Chartered Bank, Goldman Sachs, Lloyds-TSB, World Bank a Nokia. Je spoluautorem mezinárodních standardů pro koučing a mentoring a profesorem na Sheffield Hallam University a Oxford Brookes University. Je aktivní i v oblasti sociální – vyvinul nové způsoby a přístupy k mentoringu, který si klade za cíl podpořit mladé lidi s učebními či sociálními handicapy. 

Kolébkou koučinku, efektivního nástroje pro rozvoj lidských zdrojů, je USA. Do Západní Evropy přišel koučink v osmdesátých létech minulého století a velmi se mu daří zejména v anglosaských zemích a Skandinávii. Dnes se koučink stává standardem i ve firmách v České republice. Využívají jej společnosti všech velikostí působící v různých oborech podnikání, přičemž nejčastěji se jedná o tzv. business koučink, který je zaměřený na dosahování obchodních cílů.