personalista.com - 09. 05. 2019

Typickými povahovými rysy psychopatické osobnosti jsou neschopnost vcítit se do druhých, povrchnost a nejistota. Podle loňské studie forenzního psychologa Nathana Brookse z australské Bond University vykazovalo z 261 posuzovaných šéfů firem klinicky podstatné známky psychopatismu celkem 21 procent. To je zhruba stejně velký výskyt jako mezi vězni.

„Psychopata může být obtížné odhalit i pro zkušeného personalistu. Riziko je o to větší, že jen málo profesionálů má s výběrem šéfů nějakou významnou zkušenost,“ říká Jozef Papp ze společnosti Stanton Chase, která se zabývá vyhledáváním vrcholových manažerů (Executive Search). Podle Jozefa Pappa se velmi často považují psychopatické vlastnosti za přednost: například bezskrupulózní jednání bez známek empatie je považováno za tvrdé a racionální, povrchnost se může často skrývat za zdánlivou rychlost rozhodování, nejistotu může maskovat ležérní, arogantní a zdánlivě suverénní chování.

„Osobnost manažera však není něčím, co je stabilní a neměnné a u řady špičkových leaderů dochází pod vlivem rostoucího tlaku na výkon k jejich vyhoření a následné „psychopatizaci“,“ uvádí Marek Navrátil, konzultant a psycholog společnosti Stanton Chase. U špičkových manažerů roste i riziko zneužívání návykových látek či vnitrofiremní kriminality.

V moderní diagnostické praxi se pro posouzení osobnosti kandidáta používá celá řada metod. Metoda OCEAN (BIG5), často užívaná pro výběr manažerů, například obsahuje kontroverzní konstrukt „temné triády“, což je právě psychopatie, machiavellismus a narcismus.

Psychopati se snaží svým okolím téměř vždy manipulovat, proto není jednoduché jejich charakter při běžném pohovoru odhalit. „Velmi se mi osvědčuje vyvolat u pohovoru drobnou frustraci kandidáta a posuzovat míru jeho hněvu nebo neverbální komunikaci. Velmi dobrým diagnostickým nástrojem je i polygraf,“ dodává Marek Navrátil. Málo se také ví, že mezi „policajty a zloději“, nebo též mezi těmi hodnými a zlými existuje jen tenká dělící linie.

Psychopat v čele firmy může být nejen nepříjemný svému bezprostřednímu okolí, ale prostřednictvím svých emociálně motivovaných rozhodnutí nebo vytvářením celkové mentality a firemní kultury může celý byznys negativně ovlivnit nebo dokonce ohrozit. „Jedním z viditelných, ale často přehlížených znaků je soutěživá firemní kultura: prostředí, kde lidé a týmy bojují mezi sebou namísto toho, aby spolupracovali, bude velmi pravděpodobně řízeno psychopatickou osobností,“ dodává Jozef Papp. Psychopati mají také menší morální zábrany, nevadí jím angažovat se v neetickém nebo dokonce nelegálním jednání. To může mít přímé finanční, právní nebo reputační důsledky pro firmy a značky. Počet psychopatů je výrazně vyšší u některých speciálních profesních skupin: kromě byznysu je jich výrazně více v politice nebo vysoce rizikových sportech. Jejich vlastnosti jim často pomáhají dosahovat krátkodobých úspěchů, často však na úkor dlouhodobého selhání.