Jan Míka - 04. 02.
Mobbing jako takový můžeme rozdělit do tří základních kategorií. První kategorií je mobbing v užším slova smyslu – zde jde o psychický teror, který probíhá na linii kolega – kolega (kolega – kolegové) – tedy jde o „interakci“ na stejné hierarchické úrovni. Druhou kategorií je bullying. U bullyingu jde rovněž o šikanu – zde nikoliv psychickou, dochází také k fyzickému napadání (opět na stejné hierarchické úrovni). Třetí kategorií je pak bossing. Zde jde o šikanu nadřízeného vůči podřízenému.

---

TIP: V Česku se problematikou Mobbingu/Bossingu zabývá sdružení Práce a vztahy. Jejich web najdete na http://www.workrelations.eu/indexcz.html.

---

Základní znaky mobbingu definoval švédský profesor Heinz Leymann v 80. letech dvacátého století. Podle Leymanna je mobbing „psychické pronásledování, systematické intrikování a šikanování zaměstnance, které iniciují a řídí jeho spoluzaměstnanci (spoluzaměstnanec), popřípadě přímo nadřízený zaměstnanec“. Podle definice je třeba ještě dodat, že o mobbingu, tedy systematické šikaně hovoříme tehdy, kdy na postiženého útočí jedna nebo více osob alespoň jednou týdně po dobu nejméně 6 měsíců.

K mobbingu (v širším slova smyslu) dochází nejvíce mezi osobami stejně postavenými. Podle Huberové, která se odvolává na výzkumy prováděné ve Švédsku, uvedlo 44% dotázaných, že byli mobbováni kolegy, 37% nadřízenými a 9% podřízenými.

V souvislosti s mobbingem se diskutuje o příčinách vzniku tohoto problému. Existují 2 základní výklady. První výklad hovoří o tom, že mobbing je „módní nemocí“, že se pouze více a otevřeněji hovoří o problémech, které v organizacích existovaly po delší dobu. Podle druhého výkladu je neoddiskutovatelné, že šikana v organizacích existovala „odnepaměti“, ale nyní se projevuje ve větší míře. Hlavními příčinami je společenské klima, které preferuje jedince s „ostrými lokty“, vyšší míra sociální nejistoty (problémy spojené s udržením si a získáním nového pracovního místa), vyšší pracovní mobilita (jednak na trhu práce, jednak uvnitř organizace a z ní vyplývající „žárlivost“ na kolegy a nedůvěra k nim.

Mobbování probíhá ve čtyřech fázích:

1.Konflikty
Jestliže se spor, který je zpočátku absolutně nezávažný, neurovná nebo neřeší správně, může otrávit celkovou atmosféru.

2.Psychický teror
Kdosi se stane terčem útoků. Útoky se objevují stále častěji, psychický stav oběti se zhoršuje. Postižený jde do defenzivy.

3.„Provalení“
Mobbing nelze utajit. Dříve nebo později si nadřízení „případu“ všimnou a je tedy nutné zasáhnout. Často se stává, že oběť to vezme za správný konec a neustálé hádky či absence a snížení pracovní aktivity pod vlivem neustálého stresu jsou důkazem toho, na čí straně je vina. Obětní beránek se tak stává obětí i svých nadřízených, kteří ho nevyslechnou nebo se domlouvají za jeho zády.

4.Vyloučení
Je nutno se zbavit nepohodlného pracovníka, a pokud nechce oběť dobrovolně odejít, najde se celá řada prostředků, jak ho zničit.

Leymann ve shodě se čtyřmi fázemi mobbingového procesu hovoří o čtyřech typech mobbingového chování –
nepřátelský úmysl vůči cílové osobě
pocit nevraživého chování ze strany kolegů či nadřízených
častý a dlouhodobý psychický nátlak (psychoteror)
cílová osoba se má stát obětí, má být negativně ohodnocena a vyhozena

Podle Leymanna lze za mobbing považovat chování, které rozdělil do pěti základních kategorií

Kategorie I - útoky na možnost vyjádřit se, případně se svěřit

nadřízený omezuje možnosti vyjádřit se (něco sdělit)
oběť je neustále přerušována
kolegové omezují možnosti se vyjádřit
oběť je terčem nadávek a křiku
práce mobbovaného je neustále kritizována
neustále je kritizován soukromý život mobbovaného
mobbovaný je vystaven "teroru po telefonu"
mobbovanému je ústně vyhrožováno
mobbovanému je vyhrožováno písemně
mobbovanému je upírán kontakt prostřednictvím znevažujících pohledů nebo gest
mobbovanému je upírán kontakt prostřednictvím různých náznaků, aniž by vám to bylo řečeno přímo

Kategorie II - útoky na sociální vztahy

s mobbovaným se „nemluví“
mobbovaný je posazen do místnosti, která je daleko od Vašich kolegů
kolegům je „zakazováno“ s mobbovaným mluvit
s mobbovaným je zacházeno, jako kdyby byl „vzduch“

Kategorie III - útoky na pověst, úctu a vážnost oběti

za zády mobbovaného jsou o něm šířeny pomluvy
kolegové mobbovaného zesměšňují
mobbovaný je v podezření, že nejste duševně zcela v pořádku
kolegové dělají vtipy na adresu údajného mobbovaného
mobbovaný je parodován, imitován
je napadáno politické či náboženské přesvědčení mobbovaného
je zesměšňován soukromý život mobbovaného
je zesměšňována či znevažována národnost mobbovaného
mobbovaného nutí vykonávat práce, která zraňuje jeho sebevědomí
pracovní místo mobbovaného je znevažováno a hodnoceno nevhodným (zaujatým, předpojatým) způsobem
rozhodnutí mobbovaného jsou zpochybňována případně nejsou brána vůbec v potaz
mobbovaný je častován obscénními nadávkami či znevažujícími výrazy

Kategorie IV - útoky na kvalitu pracovního či osobního života

mobbovaný nedostává žádné pracovní úkoly
mobbovanému je upírána činnost na pracovišti takovým způsobem,že si svoje pracovní úkoly ani nemůže sám vymýšlet
mobbovaný dostává nesmyslné pracovní úkoly
mobbovaný dostává úkoly, které jsou hluboko pod úroveň jeho dovedností a možností
mobbovaný dostává stále nové úkoly
mobbovaný dostává obtížně splnitelné úkoly
mobbovaný dostává úkoly, převyšují jeho kvalifikaci s úmyslem, aby byla prokázána jeho neschopnost.

Kategorie V - útoky na zdraví

mobbovaný je nucen do práce, která poškozuje zdraví
mobbovanému je vyhrožováno fyzickým násilím
proti mobbovanému je použito lehčího násilí (jako prevence či jako trest)
mobbovaný je tělesně zneužíván
mobbovaný je sexuálně obtěžovaná/ý (osahávání apod.)

Pachatelé mobbingu neustále sahají po nových a útočnějších zbraních, kterými oběť systematicky ničí. Nové prostředky nemusejí být ani nápadité, objevují se např. stále nové pomluvy z kolegova soukromého života. Postižený kolega znejistí, začne být méně soustředěný, neklidný, přemýšlí nad příčinami těchto útoků. Přestává podávat dobré pracovní výkony, dělá chyby, tudíž se začnou šířit pomluvy nejen o jeho soukromém životě, ale začínají se kritizovat i jeho odborné schopnosti. Postižený logicky ještě více znervózní, začne ztrácet půdu pod nohama, objevují se psychosomatické potíže, je častěji nemocný, což začne být nápadné i nadřízeným a je proto napaden i z vyšších míst. Pachatel mobbingu nachází denně novou inspiraci, aby mohl svou oběť dále trápit, nacházejí i další spojence, kteří se také chtějí zbavit nepříjemného kolegy. Uzavírá se tak začarovaný kruh, ze kterého není úniku.

Jak se mobbingu bránit? Nejprve je potřeba zodpovědět si otázku, je naděje na dohodu, a to po dobrém? Pokud existují pochybnosti, zda to má smysl, pak v pracovním životě platí to, co platí v lásce: pokuste se, možná se to vyplatí. Při těchto pokusech bychom si měli stanovit určité lhůty, a pokud se věc nezdaří, urychleně vyvodit závěry, aby se psychický teror nestal hrůznou věcí, která nás zničí.

Existuje několik pravidel, která mají obecnou platnost pro psychický teror na pracovišti: Pokud je šance na urovnání konfliktu

1. Promyšleným způsobem řešit konflikty.
Pojmenování konfliktu - kdo má s kým a jaké nesrovnalosti? V čem tkví příčina? Zpracování konfliktu. Diskuse k problematickému tématu, k nesrovnalostem. Smíření. Samotný rozpor je beze zbytku eliminován, pokud se podaří obě strany vzájemně usmířit.
Urovnání konfliktu. Musí být přijata rozhodnutí, se kterými jsou všichni zúčastnění obeznámeni a tato pravidla vyústí v kompromis.

2. Obrátit se na zaměstnavatele
Zaměstnavatel má povinnost se zabývat stížností, že se jeho zaměstnanec cítí být mobbován. Pokud zaměstnavatel vyhodnotí stížnost jako oprávněnou, má povinnost se celé záležitosti ujmout a postarat se o nápravu.

3. Požádat o pomoc kolegy
Mobbing nelze nevidět a obvykle si ho nejdříve všimnou nejbližší spolupracovníci oběti. Jejich zapojením do konfliktu se ovšem i oni mohou dostat do role obětí. Mohou však působit jako prostředníci urovnání konfliktu, informovat další kolegy nebo podřízené o tom, že se konflikt vyskytl a do jaké míry se rozrůstá.

Pokud již není šance na urovnání konfliktu

1. Výpověď.
Propuštění je pro postiženého vždy šokem. Je potřeba zachovat klid a zaměřit se na důvod propuštění. Nejhorší formou výpovědi je výpověď okamžitá, která může být zaměstnavatelem dána pouze v případě závažného porušení pracovních povinností (podvody, opakované absence). Jestliže postižený nesouhlasí s důvodem výpovědi, vyplatí se obrátit na soud.

2. Na základě dohody obou stran.
Každý dobrý personalista ví, že se jedná o pouhé "zamaskování" výpovědi a že firma se tak snaží zbavit nepohodlného pracovníka s co možná nejmenším odškodněním a bez soudních pří. Je dobré připravit se na odchod z firmy ve chvíli, kdy se dozvíte, že výpověď hrozí. Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci přiměřenou dobu na hledání nového zaměstnání. Při hledání nového zaměstnání by z vás měla vyzařovat sebejistota, není potřeba litovat minulosti a soustředit se budoucnost. O mobbingu se jen těžko hovoří, protože personalista může pochybovat o pravdivosti vaší verze.

3. Vlastní výpověď.
Jestliže sami nevidíte smysl setrvání na pracovišti, nemarněte čas a sami se chopte iniciativy. Skutečnost, že nedostáváte výpověď od zaměstnavatele, vám skýtá obrovskou výhodu. Obešlete svým životopisem firmy s vysvětlení, proč máte zájem u nich pracovat. Nemluvte o mobbingu, jinak se stanete již předem problémovou osobou. Změnu místa by měl doprovázet alespoň nepatrný vzestup. Pokud místo najdete, nechte si je předem písemně potvrdit od svých budoucích nadřízených. V původním zaměstnání dodržte výpovědní dobu, která je stanovena ve vaší pracovní smlouvě.

Jak mobbingu předejít? Říká se, že prevence je lepší, než léčba. Mobbing je pro ekonomiku ztrátovým obchodem. O mobbingu je potřeba mluvit, pořádat školení s tématem mobbingu a řešení vzniklých konfliktů, do podnikových předpisů zahrnout antimobbingová opatření, event. jmenovat osobu, která se bude mobbingem zabývat. Každý krok, který podnikneme proti psychickému teroru na pracovišti, pomůže jak obětem, tak přispěje i k tomu, aby slovo mobbing ztratilo svůj hrůzu nahánějící význam.