personalista.com - 26. 02. 2015

Nezaměstnanost v České republice v lednu sice stoupla na 7,7 procenta, ale v meziročním srovnání je stále výrazně nižší. Loni stejnou dobou činila 8,6 procenta. I to je jedním z důvodů, proč mají nyní lidé podstatně větší důvěru v ekonomický růst a zlepšení podmínek. To se promítá i do jejich mzdových očekávání. Počet těch, kteří se před Vánoci těšili na jednorázové odměny, se oproti loňsku zvýšil o pětinu. Nějakou formu bonusu tak na sklonku roku očekávala téměř polovina všech zaměstnanců a 4 z 10 z dotazovaných počítali se zvýšením mzdy.

„Takový vývoj je naprosto logický. V době vyšší nezaměstnanosti se lidé soustředí na udržení místa a s platovými požadavky většinou nejdou vysoko. Firmy jsou v ekonomicky méně stabilních časech obvykle nuceny snižovat náklady a při přidávání a vyplácení bonusů jsou opatrnější. Jakmile se situace zlepší, zaměstnanci začnou klást větší důraz na dobré finanční podmínky a mnozí kvůli nim neváhají změnit práci. Je pak na zaměstnavateli, jak se zachová, ale většina se snaží kvalitní pracovníky udržet a motivovat je různými benefity, zejména peněžními,“ vysvětluje Hana Púllová, ředitelka společnosti Randstad.

Firmy spíše investují do rozvoje svých lidí než do jejich mzdy

Dobrý plat je velmi důležitým, ovšem zdaleka ne jediným stimulem zaměstnanecké spokojenosti. Zeptali jsme se tedy Čechů, zda o ně zaměstnavatelé pečují i po jiných stránkách. Mnoho společností se ještě více začalo zaměřovat na podporu talentu svých lidí a jejich profesní růst. Podle 4 z 10 dotazovaných nyní zaměstnavatelé investují více času a prostředků do jejich rozvoje, než bylo zvykem před 10 lety.

Dalo by se očekávat, že takový přístup zaměstnanci jen uvítají, a u 65 procent z nich tomu tak opravdu je. Tuto formu podpory vnímají jako cennou příležitost k osobnímu růstu, kterou jim jejich firma poskytuje. V případě 28 procent dotazovaných jsme ovšem zaznamenali rezervovanější postoj. Pokud se zaměstnavatel hodně soustředí na rozvoj jejich talentu, začnou se cítit pod tlakem a mají obavy, že nedokáží dlouhodobě držet s ostatními kolegy krok. Důvodem ovšem rozhodně nemusí být jen lenost nebo nechuť učit se novým věcem.

„Každého člověka motivuje něco jiného. Záleží na jeho povaze, ale také na tom, v jaké životní situaci se zrovna nachází. Některé zaměstnance možnost srovnávání se s ostatními kolegy a soutěživé prostředí podporuje k lepším výkonům, pro jiné může být natolik nepříjemné či stresující, že se naopak uzavřou více do sebe a výsledný efekt je přes všechny dobré snahy nakonec spíše negativní,“ říká Hana Púllová, ředitelka společnosti Randstad.

Na důležitosti nabývá i pocit svobody a možnost ovlivňovat své kariérní kroky, aniž by kvůli tomu lidé museli měnit společnost, ve které působí. Tento trend vnímají i zaměstnavatelé, 39 procent dotazovaných zaměstnanců si v průzkumu pochvalovalo, že jejich firma jim umožňuje, aby si svou profesní dráhu určovali v rámci možností sami.