Jedním z klíčových opatření vyplývajících z nového zákona je povinnost důkladného prověření bonity žadatele o úvěr, tedy zda bude žadatel schopen úvěr splácet. Zákon sice přímo nenařizuje, jakým způsobem, je však zřejmé, že klíčovým nástrojem jsou registry klientských informací. Přitom internet se jen hemží takřečenými půjčkami bez registrů. S takovými nabídkami se ale poskytovatelé pouštějí na tenký led. Buď si na ně posvítí centrální banka jakožto orgán dozoru, nebo se větší míra nesplácejících klientů projeví ve výsledku hospodaření. Domnívám se však, že každý poskytovatel půjček má nějaký mechanismus skórování a že ve většině případů je úvěruschopnost žadatele prověřována skutečně důsledně. Sliby ohledně samozvaných půjček bez registrů vnímám jen jako marketingové triky, jak oslovit určitou skupinu lidí. Pokud je však někomu žádost o půjčku zamítnuta, měl by to být signál, že se splácením dalšího závazku může dostat do dluhové pasti a rozhodně by neměl jít za hranu únosnosti a půjčovat si peníze za každou cenu.
Shrneme-li konkrétní dopady nového zákona o spotřebitelském úvěru, lze pozorovat, že se zlepšila platební morálka dlužníků. Vzhledem k přísnému posuzování bonity si velmi hlídáme, komu úvěr poskytneme. Půjček je přitom meziročně zhruba stejně, přičemž roste průměrná výše jistiny. Je tedy zřejmé, že legislativa omezuje půjčování rizikovým žadatelům, jimž hrozí potíže se splácením.