Jiří Barták (externí autor) - 07. 12. 2008

Míra arogance, jakou předvedl europoslanec Cohn-Bendit, vskutku přesáhla nejen meze diplomatického protokolu, ale i prosté lidské slušnosti. A co že bývalý mluvčí a vůdce pařížské květnové revoluce a zaměstnanec v knihkupectví Karla-Marxe pravil? Mimo jiné: „Lisabonská smlouva: Vaše názory na ni mě nezajímají, chci vědět, co uděláte, až ji schválí česká sněmovna a senát… Za další, chci, abyste mi vysvětlil, jaká je míra Vašeho přátelství s panem Ganleym z Irska…“

Musím říci, že tímto způsobem se ke mně naposledy chovala soudružka učitelka na základní škole někdy před dvaceti lety – u sebe v kabinetu, neb měla dost rozumu než aby ztrapňovala rošťáka před spolužáky. A toto jsou, dámy a pánové, slova elity spolku zvaného Evropská Unie, místopředsedy skupiny Zelených/Evropské svobodné aliance k hlavě (na evropské poměry) středně velké země. A já se ptám: je v zájmu občanů České Republiky, aby měli lidé typu pana Cohn-Bendita více moci, mohli disponovat vyššími rozpočty, uskutečňovali své vize i bez (alespoň) formálního požehnání národními sněmovnami, když už nyní se cítí dost silní na to, aby jednali s Václavem Klausem podobně Leonid Brežněv s Gustavem Husákem?

Jsem jednoznačně proti schválení Lisabonské smlouvy, ale pokud nakonec vejde v platnost, nechť je federalizační proces co nejrychlejší. Jen přijměte, soudruzi sociální inženýři, co nejdříve do Evropské (?) Unie sedmdesátimilionové Turecko. Pak bude vnitřní pnutí tak obrovské, že ten váš kvazistátní útvar brzy rozmetá na kousky. Poté bude čas si sednout a vrátit se k myšlenkám otců zakladatelů, Konráda Adenauera a Charlese de Gaulla; k ideálům, které (spolu s Marshallovým plánem samozřejmě) stály za rychlou obnovou válkou zničené Evropy. Bude šance vybudovat jinou Unii, založenou na jasně daných pravidlech, vzájemném respektu a volném pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu. Nic víc a nic méně.

Ing. Barták je vzdělávacím konzultantem JICU (www.celozivotniuceni.eu)