- 24. 07. 2008

Dosud byla nejrozšířenějším způsobem předávání poznatků přednáška. Formou přednášky se obvykle předávají praktické informace nebo teoretické znalosti. Hodnotu této formy vzdělávání může případně zvýšit následná diskuse mezi přednášejícím a účastníky. V ní si posluchači mohou nechat vysvětlit případné nejasnosti nebo naopak prezentovat vlastní názor na řešení problému. Většina přednášek je postavena tak, že účastník má na obsah i proces samotného učení minimální vliv. Díky této metodě sice může lektor prezentovat velký počet strukturovaných informací, měl by však vždy přihlížet k tomu, že člověk není schopen udržet koncentraci po delší dobu, a podle konkrétní situace volit i vhodný přístup.

Metoda, která může účastníkům kurzu lépe přiblížit daný problém, se nazývá názorné vyučování. Jde o formu vhodnou zejména pro předávání prakticky uplatnitelných znalostí a dovedností. Aby si účastníci kurzu mohli vytvořit jasnou představu, vzdělává je lektor za pomoci praktické demonstrace. K tomu může napomoci i stále se zdokonalující audiovizuální technika, díky níž si studenti mohou ověřit právě nabyté poznatky. Za příklady nemusíme daleko, každá větší autoškola v současné době disponuje trenažérem, účastníci jiných kurzů pak čím dál častěji přicházejí do kontaktu se specializovanými počítačovými programy.

Hraní rolí a modelové situace jsou účinné a v současné době velmi oblíbené vzdělávací metody zaměřené na rozvíjení a zdokonalování specifických schopností uchazečů. Účastníci kurzu, který využívá těchto metod, jsou většinou požádáni, aby se vcítili do určité role. Následně jim lektor představí konkrétní situaci. Většinou před nimi leží pracovní nebo komunikační problém, který musí ve skupině vyřešit. Mají tak možnost poznat nejen nové - pro ně dosud neznámé - interpersonální vztahy, ale učí se využívat i různé způsoby vyjednávání a na základě těchto poznatků urovnávat případné střety.

Ještě blíže k praxi má metoda řešení případových studií (neboli case study). Lektor, který vzdělává účastníky kurzu touto formou, vytvoří představu konkrétního problému. Kromě podrobných informací však účastníci dostanou i seznam úkolů, které by měli vyřešit a dojít k žádanému cíli. Na rozdíl od hraní rolí není cílem lektora zdokonalit vzájemnou komunikaci účastníků, ale donutit je efektivně řešit vyskytnuvší se problémy. Někdy je řešení problému ponecháno na jednotlivci, jindy se účastníci shluknou do malých skupin. Případové studie lze přirovnat k workshopu. Zatímco však problémy předkládané ve workshopu jsou většinou komplexnější a předpokládá se, že výsledná práce několika skupin účastníků bude ihned využitelná v praxi, případové studie slouží zaměstnancům a zaměstnavatelům, kteří se snaží obecně zefektivnit řešení problémů ve firmě.

Samostatný přístup účastníků dalšího vzdělávání předpokládá i další metoda - simulace. Zakládá se na podrobném scénáři, podle něhož by měli účastníci postupovat, a vyřešit tak na základě pečlivě promyšlených rozhodnutí konkrétní problém.

Nejmodernější metoda, kterou kvůli její náročnosti v současné době využívají především specializované vzdělávací společnosti, je zaměřena zejména na potřeby zaměstnavatele. Před účastníka takzvaného assessment centre je předložena celá řada různě obtížných úkolů a problémů, zejména praktického rázu, které mají povahu každodenní práce. Účastník a potenciální uchazeč o danou pracovní pozici se tak dozví, kde má svá slabá místa. Pro zaměstnavatele je pak tato forma školení ideální zejména v případě, kdy potřebuje zjistit, jaký adept je na danou pracovní pozici nejvhodnější. Druhou formou této metody je development centre. Průběh samotného školení je prakticky totožný, zatímco první varianta slouží pro výběr uchazečů, kteří zatím ve firmě nepracují, development centre má za úkol prověřit schopnosti zaměstnance, který už ve firmě pracuje na nižší pozici nebo se doposud jinak specializoval.

Článek vznikl v rámci projektu FUTURA, který je financován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem ČR a hlavním městem Praha. Projekt realizuje Respekt Institut.